close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Kapka lásky je víc než oceán rozumu

Duben 2008

lodě-most

23. dubna 2008 v 14:12 ←Blbostii♣→
co vidis lode nebo most? xD

řetezak 2

22. dubna 2008 v 19:59 ←Řetezaaaky→
Máš rád/a řetězáky ?
miluju x))

Tvůj oblíbený den ?
sobota..

V kolik hodin chodíš spát ?
jak kdy ae nejdriv po desate xD
Máš rád/a přírodu ?
tak jako normalne x)

řetezak1

22. dubna 2008 v 19:55 ←Řetezaaaky→
1. Vejdeš do bytu a budeš mít celou postel zasypanou ponožkama, co si pomyslíš?
nic vemu to a nekam to hodim xD

2. Seš na WC, dojde ti toaleťák, a nemáte další, co uděláš?
co toe za otazku ? xDD

3. Probudíš se najednou s vlasama ostříhanýma o 10 cm, co uděláš?
ty voe by spatne dopadlo xD

4. Ujede ti bus a další jede až za tři hodiny, můžeš jít 3 hodiny temnym lesem a nebo čekat (ty tři hodiny) a jet pak 20 minut?
nepudu ani nebudu cekat nekomu zavolam at pro me prijedou x)

5. Po kom chceš, aby si tenhle řetězák vyplnil, páč tě to zajímá, co napíše?... tak at ho vyplni kdo chce x)

Gumiik

22. dubna 2008 v 19:51 ←Řetezaaaky→
Pomož tomuhle medvídkovi,který omylem dostal mrtvičku XD Pomůžež mu tak si dáš tenhle obrázek na blog a pod něj připíšeš své jméno... (medvídek pak dostane 10kč na operaci)


supeer =**

22. dubna 2008 v 19:10 ←Pisnicky→
taky best pisnikca x) =****

6.BleskovQa

22. dubna 2008 v 18:33 ←♥BleskovQy♥→
1.Ahoj
2.Jak zijes? x)
3.co ve skole?
4.Cos delala dneska celej den?
5.kam pojedes o prazdninach?
6.Libi se ti new desing?
7. estli ne proc?
8. ----VYBER-----
Mrtvá nevěsta Tima Bourtona / italske prazdniny
Pribeh zraloka-Nemo
Gothika-Bazen
Gympl-Ro(c)k Podvrataku
Muzikal ze stredni 1-Muzikal ze stredni 2
A)
B)
C)
8.co chces na diplom??
9. tak pha


Doklikej do ...

22. dubna 2008 v 18:17 ←Blbostii♣→
Doklikej se do nekonečna → ♠ NEKONEČNO ♠ xD

Kdybych byla...

20. dubna 2008 v 19:54 ←Řetezaaaky→
Kdybych byla ovoce, byla bych... jablko

Kdybych byla barva, byla bych... cerna

Kdybych byla zvíře, byla bych... lenochod xD

Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... lednicka

Kdybych byla kniha, byla bych.... newim
Kdybych byla oblečení, byla bych... sukne x)

Kdybych byla šperk, byla bych... nausnice
Kdybych byla věc, byla bych.... TV nebo PC

Kdybych byla auto, byly bych... neaky krasny....
Kdybych byla element, byla bych... zeme

Kdybych byla strom, byla bych... buk
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... malinova

Kdybych byla člověk, byla bych... nekdo jinej nez ted xD

Kdybych byla planeta, byla bych... Jupiter

Kdybych byla dopravní prostředek, byla bych... letadlo

Kdybych byla písnička, byla bych... secondhand serenade vulnerable
Kdybych byla film, byla bych...Let's Dance

Kdybych byla roční období, byla bych... leto

Kdybych byla květina, byla bych... ruze

Kdybych byla povolání, byla bych... newim

Kdybych byla kreslený seriál, byla bych...

Kdybych byla místo, byla bych... more

Kdybych byla vzpomínka, byla bych... nezapomenutelna

Kdybych byla město, byla bych...Praha

Kdybych byla smysl, byla bych... hmat

Kdybych byla hra, byla bych.... The Sims 2

Kdybych byla sladkost, byla bych... zmrzlina

Kdybych byla denní doba, byla bych.... noooc ... je cerna xD
Kdybych byla část těla, byla bych... brichoxD
Kdybych byla země, byla bych... Spanelsko

Kdybych byla chuť, byla bych... horka

Kdybych byla sport, byla bych.... volejbal

Kdybych byla znamení, byla bych...blizenec

Kdybych byla budova, byla bych... zamek

Kdybych byla měsíc, byla bych... cervenec

Kdybych byla tvar, byla bych... kulaty
Kdybych byla slovo, byla bych... MILUJU TE

Dvojčata

20. dubna 2008 v 17:48 ←Priběhy♥→
Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...
Dívka nikoho neměla...Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl...Až do dne,dokud nepotkala JEHO!
Čas plynul a nic se nedělo...Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce...
Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to...Cítila,že i on ji miluje.Cítila že to vyjde a oni budou moci být konečně spolu..
Vyšla v obvyklou dobu se svým psem ven,aby ho potkala na onom místě,kde se pravidelně setkávali.
Uviděla ho.Zastavila se,naokamžik zaváhala a pustila se za ním.
Podivně se na ní podíval,zarazil se...V dívce hrklo....On se zamračil....Ale ona šla dál...Říkala si,že teď už to nemůže vzdát.
Přišla k němu...Pozdravila ho...On mlčel..Pozdravila ho znovu...Zamračil se na ní a hrubě ji poslal k čertu....Do očí ji vyhrkly slzy.Nehleděl na to,otočil se a už byl pryč...
Dívka se strašně rozplakala a rozběhla se domů.
Doma vzala kus papíru,tužku..A napsala dopis..Dlouhý,plakala..Ale napsala ho tak,aby vyjádřila všechno co cítí a na nic nezapomněla...Dopis dala do obálky,zalepila...
Rozběhla se k jeho domu,dopis hodila do schránky a došla s brekem v očích a pocitem úzkosti domů...
Šla pro lékárničku...Našla nejobsáhlejší plato tabletek,přečetla nápis,aby se ujistila,že to neni žádný vitamín nebo celaskon a šla pro sklenici vody..
Posadila se na postel.Do ruky vzala JEHO fotku,kterou už dlouho vlastnila a rozplakala se.Pomyslela si,že pláče nejspíš naposledy....Poslední pohled věnovala vpíjením se do jeho krásných čokoládových očí,naplnila si 2 hrsti prášků a.....polkla....zapila,lehla si do klubíčka...Už se neprobudí...nikdy...
Druhý den:
Chlapec přijde domů.....Chce vyzvednout poštu a uvidí obálku se svým jménem...
Vezme ji zvědavě do ruky a začte se hned u schránky...Rozpláče se hned při prvních řádcích...
Rozběhne se k jejímu domu.Zazvoní.Otevře teta.Zeptá se ho,co potřebuje...Vyřkne své přání,načež mu žena v slzách v očích oznámí,že dívka zemřela na předávkování prášky...Důvod neznám...
Chlapec se podruhé rozpláče...Důvod zná.....Běží domů,otevře dveře a se slzami v očích vlepí svému jednoveječnému dvojčeti pořádnou facku....Ukáže mu dopis od dívky...Bratr pochopí...Padnou si kolem krku.....Je jim to jasné...V den,kdy šla dívka říct svému milému,co k němu cítí,byl venku zrovna venčit jeho na chlup stejný bratr....

Hrob

20. dubna 2008 v 17:43 ←Priběhy♥→
HROB
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Dotaznik

20. dubna 2008 v 17:28 ←About Me→
Přezdívka:AnushQa
Narození:1995
Pohlaví:žena
Stav: svobodná
Nej barva:černá,
Nej zvíře:
My zvíře:pes
Sourozenci:zadni
Nej skupiny:Billy Talent,Simple Plan,Alesana
Tetování: nemám
Piercing:nemám
Barva očí:hnědá
Barva vlasů:hnědá
Ney film:Let's dance
Škola:gympl
Muj mobil: nokia

Nekonečno

20. dubna 2008 v 17:14 ←Blbostii♣→
NEKONECNO xD

5.BleskovQaa

20. dubna 2008 v 17:06 ←♥BleskovQy♥→
1.Ahojky
2.Jak se máš?
3.Nej místo?
4.Nej film?
5.Máš blog?
6.Jak si se dostal na tento blog?
7.Přijdeš sem ještě?
8.Máš sourozence?
9.Jestli jo,máš s ní(nim) jeden pokoj dohromady?
10.Máš svůj comp?
11.Kolik je hodin?
12.Žiješ v domě,bytu nebo kde?
13.Skus se jednim slovem charakterizovat!!! x)
14.Chce se ti spát?
15.Máš radši sobotu,nebo neděli?
16.kdo je na obrazku??
estli si ho poznala libi se ti??
17. kdo je na obrazku x)?
libi se ti??
18. libi se ti desing?
19. co mam na tomto blogu zmenit?
20.Co mam pridat_? x)
21.phaaa


Nehoda

20. dubna 2008 v 14:00 ←Priběhy♥→
Nehoda
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Davide néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! davide no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho pomněnkové oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, davide! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomyslela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Billy talent

20. dubna 2008 v 13:51 ←Skupiny→
Billy Talent je punk-rocková kapela pocházející Toronta z Kanady.V kapele začínali v roce 1993 Benjamin Kowalewicz a Jonathan Gallant.Jon hrál na basu a Ben na bicí.Tehdy si říkali To each his own.Když se k nim přidal Aaron Solowoniuk přesunul se Ben ke zpěvu.V zákulisí soutěže talentův jejich škole se potkali s Ianem D'Sou a dali to s ním dohromady.V začátcích hráli mix grunge a hip-hopu.Chvilku si říkali The other one a pak Pezz.
Pod názvem Pezz vydali roku 1998 album Watoosh.Postupem času se opět přejmenovali,tentokrát však už na jměno,se kterým vystupují stále-Billy Talent.Jedná se o kytaristu z filmu Hard Core Logo.

Destive odpoledne...

19. dubna 2008 v 21:47 ←Priběhy♥→
Bylo deštivé odpoledne, i když na dešti není nic zvláštního, tak tentokrát me necím ocaroval, necím tajemným. Náš starobylí dum stojí kousek od hrbitova, nikdy jsem si tento fakt nijak nepripomínala, ale tentokrát, tentokrát sem se pri pohledu na nej skrz kapky dešte zachvela. Nevedela sem cím to bylo…možná tím že dnes to byl práve rok….rok od té doby co zde pohrbili posledního cloveka. Pamatuji si na to jako by se to odehrálo vcera…..Byl pochmurný den stejne jako dnes a ke hrbitovu se scházeli lidé, mladí lidé, nemohlo by jim být více než 17 let. Jedna dívka me v tom hloucku zaujala, mela krásné cerné vlasy sahající až k bokum, krásný jemný oblicej, avšak ty její oci, ty oci byly tak mrazivé, tak chladné a pritom smutné a plné nenávisti. Nevydržela sem se do tech ocí moc dlouho dívat jelikož se dívka podívala mým smerem a já mela pocit jako když se mi dívá do ocí….ten mrazivý pohled jakoby me zbavil všeho dobrého co na tomto svete ješte zustalo, toho mála co mi ješte život nesebral. Ihned jsem se odvrátila a ta dívka taky. Když bylo po pohrbu ona tam zustala jako jediná. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla jsem za ní.Když jsem otevírala zrezivelá vrátka hrbitova tak se na me s doprovodem skrípejících pantu podívala, ale tentokrát ne do ocí. Došla sem až k ní, po tvári jí stékaly slzy a nebo to byl jen ten déšt? To už se asi nedozvím. Podívala jsem se na cerstve zakopaný hrob, byla na nem fotka chlapce, prekrásného chlapce. Ze snení me vytrhl rozklepaný hlas dívky ,,sebevražda" špitla a dál se utápela v slzách, avšak povídala dál ,,seznámili jsme se na diskotéce, on tam byl se svojí partou a já se svým tehdejším klukem Matejem" rekla a ukázala na hrob kousek dál, podívala jsem se tedy na ten další hrob, opet tam byla fotka prekrásného chlapce. ,,Oba zemreli mou vinou" tentokrát už to dívka nevydržela a padla na kolena ,,s Tomem…." Ukázala na cerstvý hrob ,,….jsme se tenkrát vyparili pryc a nechali tam naše doprovody napospas strachu kde jsme, povídali jsme si asi hodinu, když jsem zaslechla hlas Mateje Lillinko! Volal, ale já delala hluchou a dál jsem se venovala svému novému vyvolenému, Matej se však blížil tak jsme si s Tomem vymenili císla a šli jsme každý svou cestou,ale asi po mesíci nás osud svedl opet dohromady, mela jsem tehdy strašné období…Matej bral kokain….Tom mi ve všem strašne pomáhal, ale pak už sem nejak nevydržela ten nátlak a podvedla jsem s ním mého kluka" na chvíli se utišila a já si všimla že v ruce žmoulá nejaký malý papír mokrý od slz a dešte, který již pomalu ustával ,,nemohla jsem Matejovi lhát tak jsem mu to všechno rekla, ale to jsem nemela delat, protože jeho reakce byla, že me surove zmlátil, skoncila jsem tehdy v nemocnici Matej se mi prišel okamžite omluvit, že ho to moc mrzí a že me miluje, asi hodine po jeho odchodu za mnou prišel Tom, že mu vše rekli rodice, bylo mi s nim krásne, ale v jednu chvíli udelal neco co nemel….políbil me…ani jeden jsme tehdy nevedeli, že nás nekdo v tu chvíli pozoroval-Matej, druhý den pribehla moje nejlepší kamarádka a sdelila mi hroznou zprávu…Lilly Matej už není mezi námi, našli ho jak se predávkoval drogami a vede nej ležel dopis a prý ho nesmí nikdo císt pouze ty. Tohle mi úplne vyrazilo dech, roztresenou rukou jsem od ní vzala dopis, rozevrela jsem ho a v nem stálo: Až si budeš císt tenhle dopis, už nejspíš budeš vedet, kde se práve nacházím ano tam nekde kde jsou hranice neznáma… Ver že já te miloval a vždy milovat budu, ale ty jsi me zradila a to jsem já nemohl vydržet, a pak jsem te s ním zahlídl v tom nemocnicním pokoji… to už pro me byla poslední kapka, nemohl jsem jinak, ver mi a odpust. S láskou a z lásky Tvuj Matej
Jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla byl jen plác, nevenovala jsem pozornost jak na me kamarádka mluví a ptá se co bylo v tom dopisu, chce mi ho vzít a podívat se ale já jí to nedovolila a dopis na míste rozškubala na tisíc kousku a zacala se topit v smutku. Asi po týdnu kdy me pustili z nemocnice sem se opet setkala s Tomášem, vyhýbala jsem se jeho pohledu jeho dotekum, ale po chvíli sem se mu nakonec oddala, zacali jsme spolu chodit, ale naši ani jeho prátelé našemu vztahu nepráli, porád nám ríkali , že to je neúcta vuci Matejovi, ale byli jsme v tu chvíli sobectí a všímali si pouze sami sebe, a to se nám vymstilo, naši "prátelé" na nás usporádali past a to hned nekolikrát po sobe, byly to pasti typu že když jsme byli na dýze tak ke mne poslali neznámého kluka a ten me zacal líbat atd., vedeli, že je Tom chorobne žárliví a nikdy si to nenechal vysvetlit, ale jednou se mi to prece jen podarilo, dali jsme se opet dohromady, ale to samozrejme nenechalo ostatní chladnými a dál kuli své plány až dospeli k tomu nejhoršímu, jednou mi dala kámoška do kafe extázi a já jaksi hodne spolupracovala, prišel ke mne jeden kluk a zacal me balit, a já byla natolik omámená, že sem se nechala premluvit a šli jsme ke mne domu, to jsme ovšem nemeli delat, protože tam najednou vtrhnul Tomáš a videl me jak se s tím klukem miluji a vubec se mu nebráním, práve naopak já se mu oddávala. Najednou jsem si Toma všimla a najednou jakoby vystrízlivela, ten kluk se jen smál a já se rychle oblékla a bežela za svým miláckem, dohonila jsem ho až v nejakých zatuchlých garážích, ale nebyl to ten milý a hodný Tom jakého jsem znávala tenhle byl jiný, držel v ruce sklo co našel na zemi NE TOME NEDELEJ TO JÁ ZA TO NEMUŽU vykrikla sem ale Tom me neposlouchal a prorízl si kuži, nejdrív tam jen tak stál a díval se na me ,ale po chvilce se zacal kácet k zemi" Dívka se neubránila dalšímu návalu slz, ale pokracovala dál ,,ihned jsem se k nemu rozbehla a rekla jak moc ho miluji a že za nic nemužu, avšak jeho slova me naprosto zaskocila, místo ocekávaného miluji te z jeho úst vyšlo NENÁVIDÍM TE TY MRCHO, nemohla jsem tomu uverit, muj milácek, moje všechno me nenávidí, ale než jsem stacila neco ríct tak mi zemrel v nárucí s ocima vytreštenýma dokorán, ale na to co bylo v jeho ocích nikdy nezapomenu, nebyla tam žádná láska ani cit, ale pouze nenávist, zlost a smrt, ano smrt, najednou prijela záchranka ani netuším kdo jí zavolal, ale byla tam, odvezla Tomáše a já ho již nespatrila až tady na fotografii na pohrbu" Ted se již neudržela vubec a zhroutila se na zem celá, sedla sem si k ní a vzala jí kolem ramen, ona se na me podívala, ale už ne tím chladným výrazem, ale prívetivým a prosícím o pomoc zeptala jsem se na ten papír co držela celou dobu v rukou. Byl to dopis, dopis, kde Tomášovi všechno vysvetlovala a zároven ve kterém ho nenávidela. Podívala jsem se na oblohu, byla již noc, ale nechtela jsem tam tu dívku nechat samotnou, souhlasila, že u me prespí, rodice byli pryc takže v tom nebyl problém. Udelala jsem jí neco k jídlu a šli jsme si lehnout, když sem se ale ráno vzbudila dívka tam nebyla, ale na stole ležel dopis: Dekuji Ti za všechno, ale me již nic nezachrání. Lilly
Nejdrív jsem ta slova nechápala, ale najednou mi to došlo vzala jsem si kabát a rychle jsem se bežela podívat na hrbitov, konkrétne k hrobu, kde byl pochován Tom. Byla tam, byla tam ale zrejme jsem prišla pozde, ležela na zemi a z jejího zápestí vytékala krev,tak tmavá jako duše samotného dábla. Ted jsou možná opet spolu a možná se už udobrili, to však již nezjistím…

Miluju Tě x(

19. dubna 2008 v 21:45 ←Priběhy♥→
Když jsem Tě poprvé spatřila, seděl jsi na zábradlí, ležérně jsi si pohupoval nohou a výraz něco jako, "hele, kočky, já jsem tady, koukněte se na mě"…Pohrdavě jsem si odfrkla, ale nemohla jsem si nevšimnout tvých krásných očí. Otočila jsem se po Tobě a zjistila jsem, že se na mě celou dobu koukáš. Lhala bych, kdybych tehdy řekla, že mě to nepotěšilo. Nebrala jsem to ale vůbec vážně, říkala jsem si " kdo ví, po kolika holkách se takhle kouká" a šla klidně dál na domluvenou schůzku do cukrárny. Čekala tam na mě moje nejlepší kámoška a samozdřejmě jsem jí Tě musela okamžitě zatepla popsat. A jak můj popis zněl? " Marky, to by jsi nevěřila svým očím, takovej fešák…Hnědý oči, hnědý vlásy, asi tak 180cm a ten nejkrásnější úsměv na světě…Takovej ten nabok, jak jsme vždycky obdivovaly u toho herce, víš, ne?!"
Market se mi jen vysmála a že prý blázním, že takhle dokonalej kluk snad ani neexistuje..A tak jsem ji za ruku vytáhla před stadioňák, kde jsi seděl. Prošly jsme kolem tebe a jakoby náhodou tam Markétě vypadl z kapsi papírek, nevěděla jsem, co to je, ale myslela jsem, že je to nějaký obal od lízátka nebo něco takového, ale bylo to moje telefoní číslo. Nevím, jak ji to takhle rychle napadlo, ale vím, že jí kvůli tomu budu nadosmrti vděčná.
Asi za hodinu mi došla smska, že prý jestli mám brusle, že v 20:00 na brusláku. Nevěděla jsem, kdo to je, ale ta "schůzka na slepo" mě docela lákala. Proto jsem tam šla..
Když jsem si kupovala lístek, přiběhl jsi ke mně a prý, jeslti jsem si nezapomněla ty brusle. Koukala jsme na Tebe jak spadlá z višně, nejspíš jsem musela vypadat docela komicky. Nevydalovala jsem ze sebe samozdřejmě ani slovo a tak jsi to musel vzít do svých rukou.Usmál jsi se na mě a řekl jsi: " Tak abyhc se představil, já jsem Adam.." Hanka…Odpověděla jsem Ti. Potom jsme šli do stadionu a mě okamžitě došlo, že to Tvoje bruslení nebude jen tak. Postupně z Tebe vylezlo, že hraješ hokej a že tohle je Tvoje nejčastější a nejoblíbenější místo a že jestli Tě někdy budu hledat, že Tě určitě najdu tady. Po bruslení jsme si zašli na horkou čokoládu a myslím, že nebude troufalé když řeknu, že se nám to oboum líbilo.
Potom už to šlo samo od sebe, druhý rande. Pár telefonátů, schůzek a začla jsem Tě milovat..Nevím jak se to stalo, nikdy jsem tohle k nikomu necítila, ale bylo to něco nového, krásného, něco, co jsem nechtěla ztratit. Ale ztratila jsem, v té době jsem ale ještě nevěděla, že Tě můžu ztratit navždy..Jednou o prázdninách, už asi po roce našeho vztahu jsi mi volal, že se musíme sejít. Strašně jsem se na Tebe těšila.
Přišla jsem na naše obvyklé místo u stadionu a Ty jsi se tvářil nějak moc nešťastně. Zeptala jsem se, co se stalo a Ty jsi mi jen odpověděl: " Andílku, vzali mě do extraligy, nejvyšší soutěže, říkal jsme Ti o tom, ne? " Já jen: " Adame, to je perfektní, vždyť o tom jsi snil… Je to super zpráva, tak proč se tváříš, jak kdyby Ti uletěly včely?" Koukl jsi na mě a řekl jsi mi hodně podstatnou věc: " Jo andílku, vzali mě, jenomže nebudu hrát doma, vzali mě hrát do Znojma. Což znaměná asi 70km daleko, budu si tam muset najít byt. Budu tam bydlet a domů jezdit jen jednou za čtrnáct dní a to jenom na neděli." V té chvíli mi to došlo, on mě vlastně opouští. Budu tady sama a on bude daleko. Neuvidím ho každý den, jak jsem byla zvyklá, ale věděla jsem, že nemůžu být sobec a tak jsem Tě uklidňovala…Říkala jsem Ti, že o nic nejde, že nám pořád zbývají ty víkendy.
Odjel si, ty dva týdny bez Tebe byly nekonečné..Ale přijel jsi, konečně jsem se Tě dočkala. Byl to nádherný pocit a věděla jsem, že už zvládeneme všechno. Podle očekávání jsi nemluvil o ničem jiném než o hokeji a já Tě trpělivě poslouchala, přece jenom je to Tvůj život a navíc mě to i díky Tobě baví a zajímám se o to…Ale přišla neděle večer a Ty jsi musel odjet. Rozloučila jsem se s Tebou jen letmou pusou a zamávala jsem Ti. Zrovna hrozně pršelo. Bylo už pravé podzimní počasí a byla mi pořádná zima. Tak jsem utíkala domů, zapla divko a koukala na náš oblíbený film.
V tom mi zazvonil telefon, volala mi Markéta, že prý se se mnou musí bezpodmínečně sejít, že je to nutný, její hlas zněl divně. Řekla jsme jí, ať na mě za deset minut čeká u stadionu. Snad poprvé jsem přišla včas, ale ona se netvářila zrovna šťastně. Koukla na mě, ukázala na lavečku, ať prý si sednu, že mi musí něco říct..Zvesela jsem ji břinkla dozad a říkám, co je ségra? Není to ségra v pravým slova smyslu, ale skoro ano, vím o ní všechno, věřím jí, znám ji, prostě skoro jako ségra. "Jo a abych nezapomněla, mám tě pozdravovat od Adámka, dneska tady byl, ale jel už do Znojma a prej, že ti musí vrátit nějakej dres či co." Najednou jsem se zarazila, jakmile jsem vyslovila jeho jméno, trhla sebou a vlily se jí slzy do očí. Zeptala jsem se: " Co se kruci stalo Marky? Uletěly ti včely?" Koukla na mě, chytla mě za ruku a řekla: " Hani, já, nevím, jak ti to říct. A nejhorší je, že ti to musím říct zrovna já. Ale Adam měl autonehodu. Naprali to do náklaďáku, jeho taťka je v nemocnici, ale Adam.." Co je s Adamem? Markéto, co je s ním? Kde je?! Co se mu stalo?! Je to vážný?!" Zavrtěla hlavou. První myšlenka byla: uff, nic se mu nestalo…Ale pravda byla opakem: " Hani, on Adam, nepřežil to. Byl na místě mrtvý, prý ho to ale nebolelo."
Bylo to jakoby mi někdo dal pořádnou facku, neuvědomovala jsem si, co mi to řekla. To není možný, vždyť Adam mi přece nemohl umřít, ne jen tak, bez rouzloučení a teď, když začlo být všechno fajn. To není možné, proč?! Čekala jsme, že se Markéta začne smát a řekne něco ve smyslu: "Apríl ségra" Ikdyž duben rozhodně nebyl. Ale bohužel to byla pravda….
A teď tu stojím, u Tvého hrobu. Už je to dva týdny. Stojím tu a pořád vidím Tvou tvář, která se na mě usmívá. Tvoje rty, kterýma mě líbáš do vlasů a hlas, který mi říka : "Miluju Tě!" Začne se mi po tváři kutálet slza, potom další a další… Nemohu je zastavit, pořád mám v hlavě jen Tebe, někoho, koho už v životě neuvidím. Kleknu si k Tvému hrobu a pláču, nikdo a nic to nemůže zastavit. Tu bolest, prázdnotu, smutek. Nikdo kromě Tebe to nedokázal, ale já se musím vzpamatovat, vím to. Protože Ty by jsi nechtěl, abych se kvůli Tobě trápila, jsem si tím jistá…A proto stoupnu, zapálím svíčku a položím na hrob rudou růži, Tvoji oblíbenou. Odejdu a od brány se naposledy otočím, podívám se na Tvou fotku na náhrobku a jakoby pro sebe si řeknu: " Miluju Tě, Adame."